„Pocitové“ dýmky Karla Kršky.
Bylo by příjemné, kdybychom v tuzemské dýmkařské technologii mohli operovat pojmy Jako kupř. “otcové současného českomoravského dýmkařského desingu“a spojovat je se světovou dýmkařskou scénou podobně, jako to právem činí Dánové a Italové, o Angličanech a Irech nemluvě. Ale desetileté trvající vákuum si i v tomto ohledu vybralo svou daň. Avšak i v našich zemích se dosud mladičká profese má čile k světu, a tak s klidným svědomím můžeme kupříkladu hovořit o „brněnské líhni“neboť v moravské metropoli působí v současné době hned tři výrobci dýmek.
Vedle Jana Kopy(jeho medailon jsme publikovaliv č. 2/94) a Studia Stanislav je to KAREL KRŠKA, který se ve velice krátké době etabloval mezi výrobce, o nichž se mluví s přídomkem kreativní.
Karel Krška se s dýmkami blíže seznámil právě prostřednictvím zmíněného J. Kopy, po jistých personálních perepatiich se stal jeho zaměstnancem. Dělba práce byla v této době daná „mistr“ Kopa určoval tvary dýmek a zabýval se dokončovacími pracemi, „učeň“ Krška prováděl práce přípravné.
Zlom nastal když Kopu vyřadilo zranění na měsíc z pracovního procesu a Krškovi nezbylo než kompletně vyrobit čtyřicet dýmek, na které čekal nedočkavý vánoční trh. To byl slibný start vlastní kariery, nic méně uplynul ještě celý rok, než se Karel Krška osamostatnil a založil vlastní firmu.
V době činnosti tandemu Kopa – Krška vznikaly dýmky, které nesly výraznou, ale jednoznačnou tvarovou pečeť Jana Kopy, potvrzenou jeho značkou, přestože mnohé kusy vyráběl Karel Krška. Dnes by „kopovku“ zaměnil s „krškovkou“snad jen naprostý dýmkařský ignorant, natolik je autorský rukopis obou protagonistů rozdílný.
Tvarový rejstřík Krškových dýmek je –vzhledem k požadavkům trhu-samozřejmě dosti široký: od klasických tvarů až po free handy. Někde v pomyslném středu této škály se pak objevuje „podškála“dýmek jenž se vyznačují evidentní disproporcí jednotlivých částí. Nutno dodat, že jsou disproporce úmyslné a přes časté laborování s nejrůznějšími typy dostupných náustků, neurážející estetické cítění ani těch největších fajnšmekrů. Naopak –celek vždy působí mirně bizardně a ladně zároveň, jak tomu často bývá u dýmkařskou obcí masově božňováných petrsonek. A to je dle mého soudu v uměleckém řemesle naprosto neocenitelná devíza. . Jenže není snadno dostupná.
Karel Krška má naštěstí vlastní-kromě řemeslných schopností a nadání –také smysl pro míru, který mu neomylně signalizuje, kam až může ve svých kreacích zajít, anž by porušil onu křekou hranici mezi dýmkou výtvarným artefaktem a dýmkou -obyčejným kýčem. Drobné estetické exesy se sice sem tam vyskytnou, ale ty většinou spadají na vrub zákazníkova přání a na podstatě věci nic nemění.
S tímto smyslem, či chcete-li talentem, také souvisí způsob s jakým Karel Krška k dýmkám přistupuje. jsou výrobci, které můžeme bez nadsázky nazvat „racionálními konstruktéry“. Než přistoupí k samotné práci, prostudují stohy katalogů, zhotoví kupu vlastních nákresů, připraví všechny přípravky a pak teprve sáhnou po briarovem přířezu. Nic proti exantnosti, výsledek však může –přes řemeslnou brilantnost –působit poněkud chladně.
Karel Krška volí odlišnou cestu. Představu podřizuje materiálu a nechává se inspirovat tvarem, velikostí a kresbou briarových přířezů a budoucí dýmku do dřeva promítá v duchu maximálně za pomocí několika orientačních čar. Žádné katalogy složité nákresy, nic takového. Spoléhá na intuici, pocit,. .
V současné době vyrábí mezi tuzemskými, ale také mnohými zahraničními fajkaři-oblíbené „krškovky“ pan mistr spolu se svým jediným zaměstnancem Leošem Neumanem, o jehož práci se vyjadřuje velice pochvalně. Nezbývá než doufat, že se v „brněnské líhni“klube další výrobce a možná i tvůrce.
Samotnou produkci firmy“Karel Krška-ruční výroby dýmek“můžeme spatřit a hlavně něco z ní zakoupit přesevším ve třech pražských speciálkách firmy Karel Hingar The Pipe, jakož i v obdobných prodejnách nebo trafikách v Brně, Ostravě, Plzni, Mariánských Lázních, Hradci Králové, Znojmu či Prachaticích.
Jih
Foto Jaroslav Pelíšek